Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
  2008  
Z Á C H R A N Á Ř I
 
 
  • Více fotografií najdete na:

      Plán akcí na rok 2008

 Datum  Akce - místo
 Zodpovídá
 20. 1.  Atesty a vše o nich
 M. Červenka
 26. - 27. 1.  Výcvikový sraz   +
 
 9. - 10. 2.  Výcvikový sraz   ++
 
 16. - 24. 2.  Lavinové soustředění Beskydy
 
 2. 3.  Mimořádná valná hromada   +
 
 8. - 9. 3.  Výcvikový sraz   ++
 
 5. - 6. 4.  Výcvikový sraz  ++
 
 19. - 20. 4.  Národní zkoušky IRO  KK Šlapanice  +
 rozh. P.Šabacký 
 8. - 11. 5.  Mezinárodní zkoušky IRO  +
 rozh. Dr Resi Gerritzen - Holandsko
        Vladimír Kuchta - ČR
        Kazuriho Sawada - Japonsko
 7. - 8. 6.  Výcvikový sraz Hodonín  +
 
 4. - 6. 7.
 Vysočina - camp Kachlička  -
 B. Křížová
 12. - 26. 7. 
 Letní výcvikové soustředění Žírovnice +
 S. Šabacká
 2. - 3. 8.
 Plochy + sutiny Brno  -
 S. Šabacká
 15. - 17. 8.
 IRO zkoušky Rohrbach
 
 7. 9.
 Plochy + sutiny  +
 S. Šabacká 
 12. - 13. 9.
 Mistrovství IZS Praha 
 19. - 21. 9.
 IRO zkoušky Donovaly   
 26. - 28. 9.
 IRO zkoušky Bratislava   
 11. - 12. 10.  Dvoudenní výcvikové soustředění  ++                                                            
 17. - 19. 10.  IRO zkoušky Jaszbereny  
 15. - 16. 11.  Přebor KZJ  -
 
 6. - 7. 12.  Dvoudenní výcvikové soustředění  

    Plán zkoušek IRO 2008  -  (nejbližší akce doporučené pro naše psovody)

Datum Země Místo Zkouška
9. - 11.5. ČR Brno F, FL, T
30. 5. - 1. 6. Rakousko  Eggendorf F, FL, T
15. - 17. 8. Rakousko Rohrbach F, FL, T
19. - 21. 9. Slovensko  Donovaly  F, FL, T 
26. - 28. 9. Slovensko  Bratislava  FL, T 
17. - 19. 10. Maďarsko  Jaszbereny  F, FL, T 
 
    Mistrovství světa 2008

Datum Země Místo Zkouška
30. 6. - 6. 7. Chorvatsko Samobor F, FL, T


6.-7-12-2008
Mikulášský výcvikový víkend. Oba dny se nás sešlo mnohem víc, než jiné výcvikové dny. Proto jsme byli rozděleni do několika skupin. My byly oba dny čtyřčlenná babská skupina se samými čubinkami.
Sobota. V naší skupince byla naše výcvikářka, která se snažila pomoci s Borou o větší zájem a vyštěkání osoby.
Pokusně jsme provedli první úsek na odcházející osobu, která za sebou táhla kůži a byla jí nabídnuta i u osoby. Ale to se nám neosvědčilo a proto jsme se vrátily k osvědčeným krabičkám s mňamkou.
Na druhém úseku Bora krásně našla a vyštěkala.
Mezi tím se osoba z prvního úseku přesunula o kousek dál. Bora ji po chvilce našla a vyštěkala.
Na dalším úseku jsme měli dost velké problémy. Osoba se přemístila pod sráz a Bora sice hledala, ale ze srázu dolú jít nechtěla. Dostala jsem ji tam až se jí osoba ukázala a zavolala na ni. Po doběhnutí ji musela pobízet povely.
V druhém kole jsem si udělala jen nástřeláčka s tím, že jsem tam měla osobu, na kterou mě Bora nikdy nechtěla štěkat. A taky to tak dopadlo. Hodně povelů až zakřičených a Bora nezájem. Nakonec se přece jen rozštěkala, ale bez odměny. Vzala jsem ji o kousek zpět a vyslala znovu. Tentokrát už byl její výkon dobrý.
S výcvikářkou jsme se poradily, co na ni vyzkoušet dál a v neděli jsme se o to pokusily.

  

Neděle. Zase jsme dělaly dvoukolově. V prvním kole jsem vyzkoušela to, co jsme minulý den prodebatovaly s výcvikářkou.
Osoba odcházela tak, aby ji Bora viděla. Pak jsem s ní šla asi do poloviny vzdálenosti a vyslala ji. Vyštěkání bylo pěkné. Pak jsem Boru vzala a odvedla ji na výchozí bod - celou vzdálenost. Sice tam doběhla a štěkala, ale už to nebylo ono.
To stejné jsem udělala na druhou stranu, ale tam jsme vybouchly už při prvním vyslání a druhé jsme musely opakovat.
V druhém kole bylo zase jen vyštěkání na přímo a to bylo výborné.
Oba dny ale bylo vidět zlepšení a že možná bude na plochách i štěkat. Už nemá zájem tolik odbíhat od osoby a dokonce se sama rozštěká (někdy).
Holky díky za snahu u mé čubinky.

   
 
Foto: Sonino ze soboty- ZDE a z neděle moje a Marcelino - ZDE.


22.-23.11.2008
O tomto víkendu se konalo cvičení. My byly nahlášeny v sobotu na sutiny do Sokolnic a na neděli na plochy, které se konaly na Klajdě. Až na menší zádrhely cvičení proběhlo rychle, bez větších prostojů a v sehrané partě. Zkrátka se zase jednou povedlo a líbilo se nám všem. Celkem jsem byla spokojena, až na nějaké šaškárny mojí Borynky.
Sobota. V Sokolnicích se nás v 10,00 sešlo celkem sedm. Ještě než jsme začali, tak se zranil dobrman tak, že Jana s ním už necvičila a v průběhu výcviku se zranil další pes od Zdeny, ale ta výcvik dokončila.
Rozdělili jsme se na dvě skupinky a výcvik probíhal velice rychle a dalo by se říci, že i úspěšně.
Naše skupinka prováděla první kolo vzadu na volnějším prostranství. Já s Borou měla schované 2 osoby a na jednu dělala násřeláka. U první osoby - nástřelák - Bora štěkala už z dálky a vytrvale. Horší to bylo u druhé osoby, která byla schovaná v takovém jakoby podloubí. Po celkem rychlém vyhledání se musela vykouknout ven jestli tam ještě jsem a potom se vrátila ke Zdeně a čuměla na ni jako by se divila, co tam vlastně dělá. Po povelu začla štěkat a při menších pobídkách štěkala pěkně. U Ivoše se to opakovalo v bledě modrém, jenže tam štěkala bez tolika pobídek.
Potom jsme se vyměnili s druhou skupinkou a šli jsme dopředu na sutiny. My na vršky nahromaděných cihel a bordelu moc nelezly, protože byly trošku klouzavé a já šmatlavá baba a čubinka nakrytá, zak jsem nechtěla riskovat nějaké zranění. Tam jsem dělala jen nástřeláky, kde Bora po doběhnutí hned vytrvale štěkala a neměla ani snahu odcházet.
Neděle. Na Klajdě se nás sešlo celkem osm. Zase jsme se rozdělili do dvou skupinek. My zůstaly u parkoviště. Zase jsme dělaly dvoukolově, druhé kolo osoby položeny v jedné řadě za sebou a na kratší vzdálennost.
Já s Borou jsem vysílala na 3 osoby a to z jednoho místa. První osoba šla přímo asi 30 m a Bora po menším zaváhání pěkně štěkala. Druhá osoba šla asi 20 m po cestě a tam odbočila a schovala se do dolíku. Bora po nalezení okamžitě sama vytrvale štěkala až do mého příchodu. Třetí osoba šla po cestě o něco dále a schovala se za strom, za kterým nebyla vůbec vidět. Bora ji rychle našla, ale měla zájem o požírání sněhu. Od osoby sice neodešla, ale štěkat začala až po několikerém povelu. Pak štěkala už pěkně. Na všechny 3 osoby byla vysílána z výchozího postavení - rozcestí. Osoby se chodily ukrývat jednotlivě, aby je Bora viděla odcházet, ale neviděla, kde jsou ukryty.
V druhém kole jsem ukryla osobu na pravou stranu do dolíku tak, aby Bora o ní nevěděla a druhá osoba odcházela asi 15 m mezi nás a dolík. Bora doběhla a bez povelu začala štěkat. Pak jsme se vrátily na cestu a Bora byla vyslána na ten stejný směr na druhou osobu. Udělala si kolečko, aniž by někoho zaregistrovala a po cestě se vrátila. Po druhém vyslání už osobu našla, ale štěkat začala až po povelu.
Tak že se vrátíme k začátkům, aby se Bora naučila samostatně vyštěkávat. Revíry a vyhledávání ji potíže nedělají.

18.-19.10.2008
Tento víkend probíhalo společné cvičení. V sobotu sutiny na Jalovisku, Veveří a dopravních stavbách, v neděli na stráni u Ergonu. Foto ZDE.
Sobota. Naše skupinka byla ve staré budově bývalé vývařovny na Veveří. Je tam čím dál víc všelijakého humusu - prach, sklo, výkaly a různý jiný bordel. Úkrytů je tam však zase čím dál méně. Sešlo se nás 5 se šesti psy, ale cvičili jsme jen 4+4.
Já s Borou dělala jen jedno kolo na 3 osoby. První osoba byla ve výšce na rampě. Bora si k ní vyskočila, několikrát se kolem ní protáhla, ale štěkat začala až po několikátém povelu. Proto jsem ji schovala pod rampu, kde už štěkala samostatně. Druhá osoba byla ve sklepě v díře. Bora ji několikrát přešla než se zorientovala a potom už samostatně vyštěkala. Třetí osoba byla umístěna v tmavé místnosti v regále. Tam mě Bora překvapila její reakcí. Když ji našla, vrátila se ke mě, kde se zaštěkala a hned se vrátila k osobě a vyštěkala ji. Na konec, jako druhé kolo, jsem si udělala vyštěkání na jednu osobu, ktera byla schovaná mezi rampou a zdí. Bora po krátkém hledání ji perfektně vyštěkala.

  

Neděle. Naše skupinka šesti lidí + šesti psů byla na stráni, kde se budou konat zkoušky. Já to brala jako poslední přezkoušení (byla jsem přesvědčena, že to zvládnem), ale Bora to brala úplně jinak. Měla jsem tam zase 3 osoby, ale pro mé zvíře jako by tam nebyly. Procházela kolem nich jako kolem pařezů. Museli na ni ne mluvit, ale řvát, aby si jich vůbec všimla. Na konec jsem si udělala jen na jednu osobu a to řvala už ze dvou metrů, aniž by se jí něco řeklo.
Zkrátka a dobře. Začala hárat a to je pro ni asi: neotravuj, mám své starosti a úplně jiné zájmy.



10.9.2008
Odpoledne jsme se sešli s Milanem Olivou, který nám udělal instruktáž a praktické ukázky z obedience. Jestli se mě podaří udělat nějakou zkoušku, podle toho co se vyžaduje,  tak budu hvězda.
Po ukončení jsem si šla udělat pár cviků poslušnosti. Chůze u nohy bez vodítka se zlepšila, trojí odložení za pochodu bylo dobré, ale u přivolání váhá. Vysílačka je dobrá, plížení se lepší. Aport volný i přes metrovku a áčko dobrý, ale trvá předčasné pouštění.

7.9.2008
Dopoledne v půl desáté se nás sešlo celkem 13 členů na společný výcvik. Byli jsme rozděleni do dvou skupin. My byly ve skupině se Soňou, Slávkem, Jarkou, Jitkou, Radkou a Petrou. Soňa nás vedla a byla bez psa, taky Petra neměla s sebou psa, který je po operaci.
Všichni měli pěkné vyštěkání osoby, někteří měli malé problémy s prohledáváním terénu.
Bora - prohledávání terénu a nalezení osoby bylo skoro na jedničku, ale to další.....
Vyštěkání první osoby - našla, ale snažila se odejít. Petra si ji musela natáhnout a pobízet. Potom už štěkala celkem pěkně.
Vyštěkání druhé osoby - Jarka - stejný scénář.
Na konec jsme si udělali nástřeláky. Slávka vyštěkala bez pobízení už když přibíhala, potom už jen chválil. U Jitky se snažila projít okolo ní tak natěsno, že se o ni málem otřela. Na povel se vrátila a začala štěkat.
Jsem spokojena s jejím prováděním prohledávání prostoru - jde tam, kam se pošle a osobu najde. Ale to její štěkání je na nic. Budeme muset trochu přitvrdit a najít způsob, jak ji donutit štěkat a od osoby neodcházet.

12.-20.7.2008
A je to tady - letní výcvikový tábor a nebo dovolená v Žírovnici.
V sobotu jsme měly se Staňou vyrazit v 8 hod. Jako vždy Staňa přijela později a já jela ještě natankovat, takže jsme vyjely asi ve 3/4 na 9. Počasí na cestu bylo celkem slušné - částečně pod mrakem a částečně slunečno, ale trochu dusno. Cesta ubíhala v pohodě, 2x jsme si udělaly zastávku - venčení psů a Stani. Do Žírovnice jsme dorazily něco po jedenácté. Pomalu se nastěhovaly do chatek, šly na oběd a uspořádaly věci v chatkách podle našich představ. Celé odpoledne se sjížděli další účastníci tábora. Někteří už nedočkavě si šli zacvičit a někteří odpočívat /tak jako my/. Večer se konala první slezina, kde se hlásilo kam kdo půjde druhý den cvičit. Já s Borou bereme tento tábor jako dovolenou. Navečer začalo pršet a později i hřmět. Tak jsme zalezly do pelechu a spaly a spaly a .....
Neděle. Od rána, mimo venčení jsme se zdržovaly u chatky a nebo pospávaly. Celý den bylo nějak pošmourno a odpoledne začalo pršet. Přesto někteří si vyšli na stopy, plochy a sutiny. My si udělaly překážky a lehce poslušnost. Většinu dne jsme prospaly a nebo prokecaly se sousedkami, z jedné strany s Jarkou a z druhé strany se Staňou. Večer, protože dost hustě pršelo, jsme se sešli v hlavní budově, kde se zase rozdělovalo kam kdo půjde druhý den cvičit, a že nebudeme mít snídaně
a večeře, protože je nás přihlášeno málo. Já, jako obvykle, zmizela co nejdřív za Borou.
Pondělí. Od rána pršelo a my byly zalezlí v chatce. Byla zima, že jsme byli všichni navlečení jak na severní pól a v chatkách všechno provlhlé. Jen jsme se koukaly, jak z výcviku jdou jak promoklé slepice. Můj spacák využívala hlavně Bora, která byla do něj zabalená.
Úterý. Zima a déšť. Den jsme prožily nabalení, v holínkách mezi kalužemi a v provlhlém oblečení. Před chatkou jsme si udělaly pár cviků a honem zpět do chaty a zabalit se do spacáku. Už někteří uvažujeme o odjezdu.
Středa. Ráno nás probudilo sluníčko a teploučko. V dopoledních hodinách jsme ho využily k usušení spacáku a oblečení, prohánění Bory za pískacím balonkem a posezení venku u kávy a pokecu se sousedy. Odpoledne jsem se rozhodla, že se zúčastním cvičení v sutinách s Františkem a Markem. Byla jsem mile překvapena, že Bora pracovala s chutí a dokonce samostatně bez pobízení štěkala. Protože jsem se dříve hlavně věnovala plochám a sutiny nedělala, nechala jsem osoby volně, ale v tmavých koutech. Asi přehodnotím výcvik a na plochy se vykašlu. Uvidíme. No a aby jsme nebyli moc spokojení, že bylo hezky, začalo v noci zase pršet.
   
Čtvrtek. A zase prší a je zima. Zase jsme zalezlí buď v chatce nebo na verandičce, aby jsme se mihli aspoň tak bavit se sousedy. Na odpoledne jsem se domluvila zase na sutiny, tentokrát s výcvikářkou. Chtěla jsem se pochlubit jak Bora pracuje. Ale chyba lávky - Bora jak kdyby to věděla, zase se nechala pobízet a dokonce do místnosti, kam šla předešlý den suveréně, se plížila a jako kdyby se bála. V druhém kole tam zaběhla bez pobízení a celou ji prošmejdila. Já byla jejím výkonem trochu zklamaná, ale Soňa ji pochválila, že pracuje s větším zájmem jak na plochách. Asi to podědila po mámě.
Pátek. Celý den bylo střídavě oblačno, místy prosvitlo i sluníčko. Od rána jsme se rozmýšleli s Františkem a Markem, jestli půjdem znova na sutiny. Nakonec Marek nechal psa odpočívat a šel nám dělat jen figuranta. Navíc s námi jela Staňa. Bora zase bezchybně pracovala. Udělala jsem si vyhledání na Františka a Marka, zase odkryté osoby, ale ve tmě a hezky hledala a bez pobízení se rozštěkala. Tak jsem se chtěla přesvědčit, jestli má spadeno na pány, že štěká a dámy ignoruje. Tak jsem si dala do jedné místnosti Moniku, kterou nezná a poslala Boru asi z 20ti metrů. Našla ji a krásně bez pobízení štěkala. Jela jsem zase spokojeně do tábora na kafé.
Sobota. Ráno nás vítalo sluníčko a hřálo celý den. Nás čekala soutěž v poslušnosti, kde jsme vůbec nezazářily. Z 50ti bodů jsme dostaly celých 23. I to byl nadlidský výkon. Ale teď nevím, jestli můj a nebo Bory. I ty cviky, co normálně umí a dělá byly bídné. Večer bylo vyhodnocení a oslava Františkových 50in. Naši kytaristi - Marta, Ivoš, Radka a violončelista Pavel - mu zahráli na přání a potom krásně složenou písničku na známou melodii.
Neděle. Byla teplá, slunečná neděle. My honem balily, protože jsme končily a někdy v poledne měli přijet další podnájemníci.
My chtěly původně po obědě odjet, ale moc se nám nechtělo a vyjely jsme až po 18.hod. Odpoledne se šlo ještě na procházku, Helenka se Staňou se chtěly vyfotit u jezírka s lekníny. Tak jsem jim půjčila foťák a sníky byly udělány i s prsty.
Já zůstala u rybníka a snažila se Boru dostat do vody. Pro klacíček šla jen po břich, ale jednou se spletla a šla hlouběji, kde musela plavat. Ale i to byl úspěch, i když jsem ji tam už podruhé nedostala. Snad příště. Ještě jsme si stačily prohlédnout prstové výtvory našich dvou fotografek a potom loučení s ostatními účastníky tábora, kteří ta zústávali ještě na další týden.

  
Cestou zpět jsme zakufrovaly ve Studené a potom musely z Náměště jet na dálnici, protože tam byla nějaká havárka a policajt všechno posílal objížďkou. Domů jsme dojely něco po 20.hod., vybalily to nejnutnější - zbytek v pondělí. Honem vykoupat, napapat a spát.
Testy KZJ. V těchto 14ti dnech trvání LVT se konaly dvoje zkoušky - testy KZJ. V kat. PT1 (plochy) splnili - Pavel s Arčím, Soňa s Citou a Petra s Lexem. V Kat. ST1 (sutiny) splnili - Zdena s Denym, Kristina s Jerrym a Šárka s Chipinou. Blahopřejeme.


30.6.2008
V 17,00 hod. jsme se sešly s Olčou v Jedovnicích na dětském táboře, kde jsme měly udělat předváděčku. Měla s námi být ještě Lenka, ale na poslední chvíli odřekla, takže jsme tam byly jen my dvě. Napřed nastoupila Olča s Grace, potom já s Borou a zase Olča s Enny. Předvedly jsme chůzi u nohy, odložení za pochodu, plížení, polohy psa u nohy. Bora navíc dělala aport obraty na místě a vysílačku. Nepovedlo se nám odložení ve stoje a o další v sedě jsme se nepokoušely. S Enny se dělalo nácvikově. Potom se udělala štěkačka - Olča na skupinu dětí a Bora na Olču, protože jsem si s ní nebyla jistá. Už mě pár dní blbne - falešná březost. Nakonec šla Olča se skupinou dětí k vodě a předváděla co umí čubinky, hlavně Grace za psí kusy ve vodě. Po ukončení jsme si dali kafe a já asi v 19 hod. vyrazila k domovu. Olča tam zůstávala až do neděle.

    



  


Aktuální výsledky MS ZÁCHRANÁŘů - Samobor

jméno ZB spec. posl. dov. celk. um.
stopy - 8            
Oliva Milan KZJ 177 42 38 257 2
Marzyová Radmila KZJ 3 31 33 67 7
Pokorný Jan SZBK 177 44 44 265 1
MašatováLudmila SZBK 13 42 39 94 4
sutiny - 49
           
Chmelová Šárka KZJ 140 41 43 224 24
Volný David KZJ 58 37 40 135 42
Linda Petr SZBK 173 43 45 261 11
Katrevová Iveta SZBK 40 35 37 112 43
plochy - 45
           
Málková Irena KZJ 19O 37 41 268 4
Libišová Stanislava KZJ 138 31 46 215 11
Bučková Petra KZJ 22 43 44 109 36
Kubica Petr SZBK 113 42 43 208 15
Švancara Jiří SZBK 21 45 42 108 37
Družstvo ve složení Oliva Milan, Málková Irena a Chmelová Šárka,  se umístilo na 3. místě se 749 body.
Družstva : 1. CH/SMF - 57 b., 2. SLO/ERPS - 54 b., 3. CZ/KZJ - 48 b., 4. D/BRH - 15 b.


  


17.5.2008
Dopoledne jsme se sešli čtyři na Veveří zacvičit si v sutinách. Od minulého cvičení je tam úkrytů méně a větší bordel.
Vyhledávačky jsme dělali dvoukolově, první ve sklepních prostorách a druhé v přízemí. Stanina fena jako obvykle nezklamala
a obě kola proběhly v pohodě. Frantův pes pracuje dobře, ale je trochu střelený - mírně nezvladatelný. Nejraději by pracoval bez psovoda. Alči je co závidět. Od posledního cvičení co jsem s ní byla, se pes hodně zlepšil. Vyhledání mu nijak velké potíže nedělá a pěkně vyštěkává. No a moje čubinka vyhledává dobře, ale trvají potíže s vyštěkáním.
Cestou k domovu jsme se se Staňou stavily u Radky a potom si zajely na oběd na Panskou líchu. Ještě jsme proběhly čubinky a něco po 15. hodině dorazily k domů.

   
 
      

   

A cestou domů.

  


9.-11.5.2008
Už ve čtvrtek odpoledne se začali sjíždět účastníci mezinárodních zkoušek záchranných psů IRO. Celkem se zúčastnilo 97 týmů z Německa, Rakouska, Slovinska, Slovenska a ČR.
Zkoušku splnilo celkem 3O týmů. Z toho naše brigáda vyslala 24 týmů a zkoušku splnilo 16 psovodů se svými psy.


rozhodčí: Kazuhiro Sawada, Dr Resi Gerritsen, Vladimír Kuchta, Ruud Haak

Zhodnocení zkoušek Pavlem Šabackým

Fotografie Davida Volného ze sutin 


4.5.2008
Pár foteček z tréninku na VESPu.

   

  



19.-20.4.2008
Něco málo z mezinárodních zkoušek IRO. Více z hodnocení Pavla na  
Od Davida Volného



6.4.2008
V 10 hodin jsme se sešly čtyři, Olina, Irena, Lenka a já, nad ul. Veveří. Je to starý, opuštěný barák, plno bordelu, různých krámů, desek s nebezpečně trčícími hřebíky, staré, špinavé hadry, rozbité sklo a ve sklepě plno prachu, v některých místnostech lejna.
Každá jsme si udělala dvě kolečka a na konec si Irena a Lenka vzaly na osvěžení svoje důchodce - knírače a belgičáka.
První kolo jsme si udělaly v horních prostorách. Irča a Lenka s borderkama na tři osoby a podle mě jim to oběma pracuje velice pěkně. Olča si udělala napřed vyštěkání na sebe a potom to zkoušela na druhé asi na 2 m. Enny napřed nevěděla o co jde, ale potom si pěkně zaštěkala. No a moje čubinka, protože dělám pořád jenom plochy, šla na částečně ukryté dvě osoby
o kterých nevěděla. Byla jsem celkem mile překvapena, že po menším hledání je našla a pěkně vyštěkala. Nemusela být ani moc pobízena.
Druhé kolo bylo ve sklepě, kde bylo plno prachu a v některých místech tma. Osoby jsme schovaly do tmavého prostoru, do díry v podlaze, do koryta a pod asi 1,5 metrový schod. A zase, obě borderky pracovaly velice pěkně, od Ireny na 3 úkryty, od Lenky 2 úkryty. Olča zase asi na 2-3 m, a tentokrát to bylo ještě lepší. Oli, jen tak dál a neuspěchej to. A Bora. Měla trochu problémy s najitím osob. V tmavé místnosti si nebyla jistá, jestli tam někdo je, ale nakonec štěkala pěkně a u druhé osoby, která byla částečně zakrytá v díře se opakovalo hledání. Několikrát nad ní přeběhla než si uvědomila, že je dole. Pak štěkala zase pěkně. Pak se vytáhli důchodci a šli si taky zaštěkat.
Co jsem si všimla u Bory, že by ji to mohlo bavit víc jak plochy (aby náhodou nebyla po mámě) a dokonce se rozštěká o hodně dřív a většinou bez pobízení.
No a nakonec se všíchni proběhli po trávníku před budovou, někdy i s cizími psy, kteří šli okolo.
Já byla s dnešním výcvikem spokojená, odsýpalo to rychle bez zbytečného zdržení a psi pracovali velice pěkně.
Holky díky. Máme nějaké i ty prašné

  


5.4.2008
V 10 hodin se nás sešlo 11 potencionálních zkouškařů + Pavel na stráni nad Ergonem. Rozdělili jsme se do dvou skupin. 3 béčkaři + 1 éčko šli do druhé půlky prostoru a nás 6 áčkařů + 1 éčko a Pavel, jsme zůstali na začátku. V prvním kole jsme si všichni udělali vyhledání dvou osob na 50 m, kde většina psů o osobě věděla. Ve druhém kole už bylo u většiny vyhledání schované osoby.
Já s Borou dělala i v druhém kole vysílání na osoby o kterých věděla. Štěkala sice pěkně, ale......  Osobu našla, napřed si musela očuchat okolí, pak si ňafla a šla se podívat, kde jsem a jestli jsem se náhodou neztratila. Když mě uviděla, vrátila se k osobě a už celkem hezky a bez problému štěkala.
Tak nevím, ale můj dojem je, že zkoušky jsou ohroženy dokud neodbourám její závislost na mě a neupevním štěkání.
Cestou domů jsem se stavila ještě v autodílně na kafé a dofoukat kola.

    


30.3.2008
Je krásně slunečné a teplé nedělní ráno. Byly jsme domluvené, že si zajedem zacvičit k Ivoně do prostorů
u Olomučan. Se Staňou jsme měly sraz v půl desáté, ale...... Staňa vylezla z domu až ve tří čtvrtě a pak se čekalo na Radku. Konečně něco po desáté jsme vyrazily z Brna. Cesta ubíhala v pohodě až na poslední úsek, který vedl nějakým úvozem. Po jedné straně stráň a po druhé křoví, které nám odíralo
z aut nános  od zimy. Pak byla lesní cesta, polňačka a zase les. Vyjeté a bahnité koleje, kde nám to místy ustřelovalo a občas  dřelo o spodek auta. 
Konečně  něco před jedenáctou jsme dojely na zahradu k Ivoně. Bora zůstala zavřená v autě, Ivona si zavřela svou fenu do chaty a na zahradě vládlo šest psů od Radky a chudák Stanina Dora. My si daly kafíčko a bábovku a domluvily se co budeme dělat.
Asi po hodince jsme sedli do aut a vyjely do 2-3 km vzdáleného prostoru, který Ivona domluvila. Ještě nekolik set metrů pěšky a byly jsme na místě. Vybrali jsme terén - osa postupu byla po cestě, na pravo les do kopce, plno roští a na levo prudký sráz a za ním hned prudký kopec, s pár keříkama. Tento prostor si vyzkoušely Staňa s Ivonou na 3 osoby a celkem to zvládly velice dobře. Já s Radkou jsme si vybraly lehčí terén a dělaly jsme jenom vyštěkání na přímo a zvládaly jsme to také velice dobře. Asi po hodince a půl cvičení jsme se vydaly zpět na zahradu.
Tam jsme vysílením padly a daly si grilované kuřátko a kafčo a domlouvaly se co dál. Radka
si šla na přilehlé pole  udělat stopu a Staňa hledala úkryty v prostoru zahrady.
Staňa, Ivona, Radka s VK a já dělaly vanu a nejakou hromadu čehosi a Radka s SK potom jenom nástřeláky. Všechny čubinky to zvládaly dobře až na Boru. Ta měla trochu problémy s ukrytou osobou ve vaně, ale nakonec to také zvládla. Horší to už bylo s osobou na té hromadě čehosi. 2x vyskočila za osobou a pokaždé sjela druhou stranou dolů. Po třetí jsem jí musela navést na pevnou část, ale už byla nějak rozhozená a neměla zájem. Nakonec se ji podařilo taky zaštěkat.
Ještě tam bylo něco z poslušnosti, vysílání na stoly (mezi stromy) a houpačka. Potom chvilka posezení a pokecání a chystání na odjezd. Díky tentokrát patří Ivoně za azyl v pěkném prostředí a zajištění terénu na vyhledání. Celý den proběhl v pohodě a spokojeně jsme se vydaly k domovu.
Domů jsme přijely kolem sedmé večer. Bora se napapkala a utahaná zalehla. Já celá rozlámaná a bolavá navečeřela, vykoupala a zasedla k počítači, že napíšu něco o prožitém dni. Vymyšleno, napsáno, uloženo a ztraceno. Objevila se chyba ve spojení a celý článek píšu znovu. No a ještě v noci jsme šla hledat telefon, který mi vypadl z kapsy. Naštěstí byl vytroušen v autě a zapadl mezi sedačky.
Doufám, že byly spokojeny i další účastnice tohoto nedělního výletu a hlavně Radka, která s námi byla poprvé. 


  


28.3.2008
Dopoledne jsme vyrazily se Staňou na medlánecké letiště na stopy. Stopa dopadla podle očekávání - na rovných úsecích revírování, na lomech nejistota - navádění a jediné co ji opravdu jde dobře jsou předměty, které neomylně nalézá a zalehává. Potom jsme si udělaly pár cvikú z poslušnosti: chůze u nohy, sedni-lehni-vstaň u nohy, aport se jí zase nějak nedařil, vysílačku a plížení, kde je pořád zadek na odstřel. Ještě pár nástřeláků, kde se nám obětoval jeden pán od modelářů. Vyštěkání na Staňu bylo velice pěkné, na naši oběť po prvé se jí moc nechtělo, ale po druhé vyštělala velice dobře. Nakonec jsme si všichni společně pokecali a prohnaly Doru a Boru za balónkama a létajícimi talíři. Doufám, že i Staňa
byla s dopolednem spokojená.


20.3.2008
 Ve středu odpoledne mě došla SMS, jestli nemám zájem si jít zacvičit. Samozřejmě jsem nezaváhala a hned souhlasila, protoře zkoušky se neúprosně blíží a s vyštěkáním osoby to pořád není jisté.
V 9,00 hod. jsme se sešli u Ergonu. Milánek - Helen Malidaj a Atilla Malimit, Radek - Barcia Malimit a Jana - Cami Malimit. Mezi těmito belgičáky jsem se napletla já s rhodésanem Borgia Mary Kay. Helen, Aťka a Barcia si udělaly celé plošné vyhledání na 3 osoby a Cami s Borou si udělaly každá 4 nástřeláky. Kolem 10. hod. přijela i Stáňa, ale s Dorinkou nic nedělala, jen nám šla udělat vyštěkání na jeden směr. Bora na prvním směru na Milánka doběhla, začala štěkat. Na druhém směru byl Radek, na kterého řvala už z dálky, na dalším se usídlila Stáňa, kterou taky vyštěkala. Na všech třech směrech začala štěkat sama, jen v průběhu ji figuranti chválili. Čtvrtý směr sice doběhla, ale tam se jí už muselo pomoci.
Po ukončení se ještě proběhla s Cami a po jejich odjezdu jsme šli ještě proběhnout Boru s Dorinkou, které  Bora kradla její létací talíř, který ji Stáňa házela.
Byly to plně využité 2 hodinky výcviku a domů jsem odjížděla s dobrým pocitem. Díky Milánku.


9.3.2007
Dopoledne jsme se sešly na Klajdě v sestavě: Stáňa, Ivona, já, Jarka, Radka a Jana. Odtud jsme šly do terénu, který měl být údajně podobný terénům na zkoušky. Na rozdíl od sobotního výcviku byl terén od zaparkovaných aut daleko
a do většího kopce. V prvním kole jsem vysílala na Radku a Janu a Bora úplně vybouchla, o tyto osoby neměla vůbec zájem.  V druhém kole jsme dělaly s Borou jak se štěňátkem na Ivu a Janu a to se trochu chytla. Stala se ale zase chyba. Osoby nechaly Boru odcházet. Teď jen doufám, že se to neodrazí při dalším výcviku. Toto byl po dlouhé době zase jeden ze ztracených dnů. Po ukončení jsem se jela uklidnit na cvičák a u kafé jsem si pokecala s rozhodčími, kteří zrovna ukončili
svoje školení.



8.3.2008
V 10,00 hod. jsme se sešli na Klajdě, kde jsme procvičovali plošné vyhledání. Naše skupinka šla cvičit ve složení: Ilonka s kníračkami Noris a Cedrou, Ivoš s irským teriérem Albim, Eva s dobrmankou Uricou a moje maličkost s rhodesian ridgebackem Borou. U kníraček se procvičovalo hlavně dlouhé vybíhání, vyštěkání mají obě výborné. Urica a Bora si udělaly v prvním kole vyslání do terénu, které bylo výborné, ale problémy měly s vyštěkáním. Albi dělal nástřeláky. V druhém kole si kníračky zopakovaly běhání s vyštěkáním. Urica, Albi a Bora dělali nástřeláky - vyštěkání s přebíháním osob na kratší vzdálennost, které jim šlo docela dobře. Na ukončení jsme pár štěkaček a skupinek vyfotili.

  
   
  


5.3.2008
V 13,00 hod. jsem dostala SMS, že ve 14,00 hod. je sraz na Klajdě. Fofrem se dokončovala rozdělaná domácí práce, nachystání sebe a psích potřeb a hurá, dojely jsme s 5ti minutovým zpožděním. Stáňa už tam byla a samozřejmě Ivona, iniciátorka tohoto narychlo svolaného cvičení, přijela poslední.
Dora a Tara si udělaly vyštěkání tří osob. Feny pracovaly víceméně dobře, ale vyskytly se tam zase chyby psovoda.
Bora, ta měla vrtulku v zadku a nebyla k ukočírování. U osoby to vypadalo, že v životě ji vidí poprvé a vůbec, co tam vlastně má co dělat, když já se tady proháním a ona chce, abych štěkala.
Po skončení tohoto třeštění jsme se se Staňou vydaly na cvičák. Na poslušnosti byly cviky prováděny celken dobře, ale zase zkazila odložení za pochodu v sedě, plížení stále učíme a chůze u nohy byla buď za a nebo u druhé nohy.  Na dovednost si tentokrát nemůžu stěžovat, až na malé chybičky.



24.2.2008 
Se Stáňou jsme si daly sraz na 10. hodinu, že si procvičíme poslušnost a dovednost.
Bora, abych nebyla tak úplně spokojená, mě na poslušnosti zmršila odložení za pochodu v leže, jinak se zlepšila na aportu
a plížení. V dovednosti jí nešlo vysílání na mety a houpačka. Nakonec se proháněla za svým balonkem a kradla Dorynce její hračky.
A protože bylo nádherné slunečné počasí a nějak se nám nechtělo domů, udělaly jsme si nějakou brigádu, pojedly výbornou rybí polévku od Dany, popily kávu, pokecaly si  a v 18 hodin dojely utahané domů.



10.2.2008
Dopoledne se nás na společném cvičení sešlo deset se čtrnácti psy. Byli jsme rozděleni do dvou skupin:
1.skupina - František, Alča, Eva a Lenka se třemi psy.
2.skupina - Ilona se dvěma psy, Verča se dvěma psy,
Stáňa, Ivona, Marek  a já. Mimo mě si všichni udělali vyhledání na 2-4 osoby, někteří 2x a na ukončení ještě nástřeláka. Já, protože s  Borou potřebuji hlavně vyštěkání, jsem si 2x udělala štěkačku na přímo. První vyštěkání na Verču a Ivonu bylo dobré. Horší to bylo u dalšího vyštěkání, kde na Marka /po jednom upozornění/ štěkala pěkně, ale u Ilony se jí nějak nechtělo.
Potom se hledaly psí známky od Dory, které ztratila u úvazu a Ilonin mobil v terénu.
S Ilonou a Stáňou jsme si ještě šly na cvičák zacvičit poslušnost, dovednost a nakonec si daly občerstveni a pokecaly si.


30.1.2008
Odpoledne jsme si zajely se Staňou udělat na Zetor poslušnost a dovednost. Obě čubinky, Dora i Bora, ji mají
dobře zvládnutou až na menší nedostatky. To stejné je i na dovednosti.
Asi za hodinku se dostavila i Ivona a šly jsme si nad cvičák udělat vyštěkání. Dora s Tarou prováděly prohledání většího
prostoru a šlo jim to dobře, já s Borou jsem dělala spíše přímé vyštěkání.



11.1.2008
 V odpoledních hodinách
jsme si vyšly do lesa zacvičit a pomalu připravovat naše čubinky na dubnové zkoušky. Byly jsme tam jen já s Borou, Stáňa s Dorou a Ivča s Tarou. Počasí nám moc nepřálo, byla dost hustá mlha.
Tara
1.kolo měla na 4 směry asi 4O-50 kroků. První směr viděla odcházet - provedeno pěkně. Druhý směr - volný prostor. Třetí směr - nenašla osobu. Čtvrtý směr - přiběhla ke mě 2x bafla a snažila se odejít. Po povelu zůstala a pěkně štěkala. Šly jsme dohledat Stáňu, která musela na psa zavolat.
2.kolo měla osobu, kterou viděla odcházet asi 20-30 kroků. Toto bylo provedeno pěkně. Po vrácení na cestu se osoba posunula o dalších asi 2O kroků, což fena nezvládla. Od místa nálezu první osoby musí psa znovu navádět. Na druhý směr se to opakovalo.
Chyba psovoda - nenechá pracovat psa samostatně, utíká současně s ním k osobě.
Dora
Jen jedno kolo. Osoby byly asi 20-30 kroků, potom se posunuly asi o 20 kroků dál. U prvních úkrytů v obou směrech zo bylo výborné. Horší to už bylo dostat fenu přes ten první úkryt dál. Štěkání bylo výborné.
Bora
Jen jedno kolo. Osoby stejně jako u Dory. S nalezením úkrytých osob neměla problémy, ale štěkání je horší. Očuchá, nebo i blafne a má snahu odejít, nebo má jiné zájmy (okusování větviček, požírání sněhu ap.) Osoba musí dát povel a potom už pěkně štěká.
Na konec jsme udělaly jen nástřeláky asi na 10 kroků. 

  2008...
TOPlist