Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 
Z Á C H R A N Á Ř I  2009
 
 
 
 
LISTOPAD
 
28.11.2009 - klubový přebor.
V sobotu 28.11.2009 v 9,30 hod. byl zahájen Klubová přebor naší brigády. Přebor se konal podle testů KZJ ČR pro praktické využití (http://www.kzjcr.wbs.cz/Testy_KZJ.html?flash=ne&).
Celkem nastoupilo 16 psovodů (samá ženská) s 18 ti psy.
Plošný test  - nastoupilo/splnilo.   
PT1  5/2
PT2  3/0
Sutinový test -  nastoupilo/splnilo
ST1  9/5 z toho 2 psi tento test měli už splněný
ST2  1/0
My se zařadily mezi ty, co neuspěli. Protože podle těchto testů necvičíme, dělala jsem chyby a někdy dost velké já a Boře jsem to vyloženě pokazila.
Už na poslušnosti - dovednosti jsme potratily 11 bodů: kladina 9, žebř vysoký 6 (navlhlý, klouzalo to), skok daleký 9. aport přes překážku 6 (povel zpět a upuštění aportu k nohám), áčko 9. Tak tady to ještě ušlo, ale žebř a aport přes překážku neděláme moc často, skoro vůbec ne. Nejsou v MZŘ IPO-R.
Ve volné chvilce jsme si dali kafčo, čaj a nějaký oplatek a potom vyrazili do Zbrojovky na dalčí část poslušnosti a denní část speciálek.
Poslušnost jsme prováděli v hale, kde byl různý bordel. Sklo, dráty, cihly, rozbité slříňky papundekly a pod. Mezi tim a přes to jsme museli provádět chůzi a klus. V průběhu tohoto cviku se tam hlasitě bavila skupina dalších lidí a mlátilo se tam do dřeva a plechových dveří.
Tam jsme vymázly 12 bodů. Ovladatelnost 9, dlouhodobé odložení 9 a vysílačka na cíl (jednu bednu mezi tím bordelem) 0. Tam jsem udělala chybu já, protože jsem po přečtení pochopila, že pes musí jít na daný předmět, ale pak bylo vidět, že nemusí, protože většinu psů zastavovali u bedny. Moje chyba, kdybych ji zastavila tak jak ostatní, měly jsme body.
Asi v jednu nastoupila první dvojice na speciál, kde bylo dané, že tam je 1 - 2 osoby.
My nastoupily něco před druhou a měly jsme halu prohledat do 20 ti minut. Během pěti minut jsme měly první osobu, která byla v kanále a na ní stála rozbitá skříň. Pak jsme chodily a hledaly a nikde nic. Bora už chodila znechuceně a dokonce štěkala na mě. Tak jsme speciál ukončily. že tam už nikdo není. Tak tam jsme prolezly s odřenýma ušima, díky mě, že jsem tam lítala po hale jak praštěná a čubinu jsem skoro odrovnala.
Po ukončení jsme si zajely domů odpočnout, hlavně dát do klidu Boru. Nástup na noční jsme měly ve 20,00 hod. Tam jsme vyhořely. Našly jsme jednu osobu a druhou ne. Já ji honila kamsi, kde pořád čuchala a vracela se tam, ale neštěkala. A zase, místo abych odsud odešla, tak jsem tam stála jak solný sloup. (Dodatečně jsem se dověděla, že tam prý bylo nějaké okno, kde byla osoba předtím). Nakonec jsme se rozešly zpět hledat co jsme přešly, ale už bylo pozdě. Došel nám čas.
Na to, jak tam pořád chodil, rušil psy, blikal na ně, je těch fotek poskrovnu. Z vyhledávačky tam není vůbec nic. Jen poslušnost a překážky. Ještě tam měly být záběry i se zvukem, jak byli psi rušeni, až to bylo nepříjemné i psovodům. Někdy to bylo až přehnané a kousek od psa.
Další foto ZDE.
    
 
 
 
ŘÍJEN
 
28.10.2009 - Zbrojovka Brno
Z pohledu psovoda - nic moc, z pohledu psa - náročnější terén a z pohledu vedoucího družstva - čubina se lepší, psovod je na ni, dělá chyby.
 
foto ZDE
 
 
 
26.10.2009 - kasárna Židenice.
Tak zase jeden víkend za náma.
V pátek a sobotu se konaly záchranářské zkoušky. My se neúčastnily, protože Bora hárá a to jsou její výsledky nulové.
V sobotu jsme byly jen tak se proběhnout na loukách a po lese. Udělaly jsme si jen pár cviků poslušnosti a pak už jen hraní a honění za vším možným i nemožným, co jsem měla po ruce a házela.
V neděli jsme zase jely na cvičení do židenických kasáren. Sjelo se nás osm a tak jsme se rozdělili do dvou družstev. My byly zařazeny k naší výcvikářce, která našla zase jiné úkryty než jsme měli minule a mysleli si, že už tam nejdou jiné ani udělat.
Bora byla ze začátku zase trochu divoká, ale za chvilku už statečně hledala tři osoby, které jsem tam schovala. Všechny našla a vyštěkala.
V druhém kole jsme se vydaly do sklepa, kde byla ukrytá jen jedna osoba. Po chvilce ji nalezla a vyštěkala. Pak jsme dělaly už jen dvě vyštěkání a to tak, že viděla směr odcházení, ale neviděla kam se ukryly. Ale i to jsme zvládly. :)
 
                                      moje foto ZDE                                                             foto od Soničky ZDE
  
 
 
20.10.2009 - MŠ Řícmanice.
Dnes jsem Boru zase pěkně pomluvila. Při představování jsem o Boře řekla, že nic neumí.
Dopoledne jsme jely na předváděčku pro děti do MŠ Řícmanice. Mimo mě tam byly ještě střední kníračka, australačka a 3 maliňačky.
Každá jsme si udělaly něco z poslušnosti, nějaké to vyštěkání a potom už jen řádění a mazlení s děckama.
 
                              Milánkovy fotky ZDE                                                           moje fotky ZDE
  
 
 
16.10.2009 - Zamilovaný hájek.
Dopoledne jsme se sešli ve třech. Milánek, Stáňa a já.
My s Borou dělaly jen nástřeláky s přebíháním. V prvním kole se vyvedla akorát první osoba, kterou už vyštěkávala při dobíhání. U druhé to bylo horší a třetí, to byla katastrofa. Druhé kolo se vyvedlo. Zaměřila jsem se ne na dálkové hledání, ale na štěkání. Osoby před náma odbíhali tak do dvaceti metrů a čubinka je viděla. Povedlo se, hned štěkala a sama. Nakonec mě Milánek udělal nástřeláčka tak, že Bora viděla směr odchodu, ale neviděla kam se ukryl. Vyběhla, našla, vyštěkala. Pak mě ji dovedl zpět s tím, že po cestě si ještě musela na něho štěknout, což se povedlo. Milánku díky.
 
                                      moje foto ZDE                                                               foto od Milánka ZDE
  
 
 
14.10.2009 - KK Zetor.
Od rána zataženo, chvílemi deštivo, zima a vichorec. To už trvá od úterka.
Vycházky jsou krátké a chvilkama mám takový dojem, že nás ten vítr odnese. Ale odpoledne jsem Boru vytáhla a jely jsme na cvičák i když hárá. Sice chodíme na cvičení, ale do terénu a né na cvičiště.
Po domluvě s Ústavem parazitologie VŠV v Brně, které domluvilo vedení naší brigády na středu, jsme se zúčastnily hromadného odběru krve. Všechny odběry posoudí specializované pracoviště zabývající se mimo jiné taky problematikou "babesioza". Teď už nám zbývá jen čekat na výsledky.
 
 
10.-11.10.2009 - brněnská víkendovka.
V sobotu jsme byli v židenických kasárnách. Byla to vybydlená budova, částečně používaná jako skladiště vyřazeného materiálu.
Bora mě hárá, tak ji nedávám žádnou naději na lepší výkon.
Když jsem ji vypustila na první kolo, tak  lítala jak neřízená střela, dokud jsem ji neseřvala. Pak  už pracovala celkem pěkně. První osobu ve skříni přímo vyřvala, u druhé už to bylo horší. Byla uložena do výšky a to nám ještě moc nejde. Nakonec  si našla cestu jak se k ní nahoru dostat a už to šlo. Nebylo to tak jisté jako u první, pod packama to bylo měkké a houpalo se to a to se jí nelíbilo, ale nakonec  to ustála a osobu vyštěkala.
V druhém kole se pořádně potrápila. Osoby byly ve sklepě, jedna hned na začátku v průvanu a Bora dlouho nemohla určit odkud to jde. Nakonec se zadařilo. Ještě horší to bylo s druhou osobou. Byla zavřená v místnosti a pach šel dírama ve zdi i do druhé místnosti, kde byly jen holé zdi. Tam  jen nejistě poštěkávala a  nakonec jsem musela pomoci. Odvolala jsem ji z prázdné místnosti a poslala ji směrem k zavřeným dveřím, kde  sice nějakou dobu čmuchala, ale nakonec ji taky našla a vyštěkala.
Byla jsem s výkonem celkem  spokojená, protože to bylo pro nás zase úplně cizí prostředí a ve sklepě hodně těžké úkryty.
 
klikni na foto
 
V neděli jsme měli domluvený terén na Jana Babáka. Prostor byl veliký. Na většině byl uskladněn kovový, plechový a dřevěný odpad a pracovní stroje. Hned kolem plotu plechové cosi, asi bývalé garáže a docela vzadu polozbořený domek a kousek od toho hromada suti.
Dnes to bylo o něco horší. Obě osoby v prvním kole  musely Boru povzbudit na štěkání a docela dlouho  je hledala. V druhém kole jsme si udělaly jen dva nástřeláčky a to na výbornou.
 
 
 
ZÁŘÍ
 
 
28.9.2009 - Medlánky.
Dnes jsme byly přihlášeny na coursing, který začínal v 10 hodin. My vyjely o hodinu dřív, že si po dvou letech pauzy uděláme stopu. Toto je disciplina, která Boru nikdy nebavila a většinou  se hned na nášlapu začla pást a dál jsem ji nedostala.
Tentokrát ale docela mile překvapila. Našlápla jsem stopu asi 300 metrů, účko, 2 lomy, 3 předměty a asi 1/2 hoďky starou. Jo a ještě nám nad hlavou lítaly modely letadýlek a vrtulníků a některé dělaly na nás nálety. I přes to jsme stopu bez větších chyb došly  a dokonce ani nezapomněla zalehnout u předmětů.
Byla móóóc pochválená a dostala jsem kus buřta.
Asi začneme zase pomalu Boru trápit na stopách.
 

11.9.2009 - VESP.
Navečer jsme si zajely na VESP zase zacvičit. Sešli jsme se ve čtyřech se čtyřmi psy. Já s Borou, Ola s jejím novým přítelem Petrem a ovčandami Ennou a Grace a Marek s maliňákem Jackem.
Tentokrát jsem to asi přepískla a dala jsem dva dost těžké úkryty a do jednoho posadila nováčka, který nevěděl co má vlastně dělat. I když dostal instrukce co má dělat, zřejmě to nepochopil.
Když jsem Boru vypustila, tak ze začátku běhala jak neřízená střela, dokud jsem ji pořádně neseřvala. Pak jsem konečně začala taky hledat.
První osobu měla v rohu pod přístřeškem. Pach se tam trochu motal a Bora 2x proběhla kolem aniž by osobu zaregistrovala. Nakonec ji našla a pěkně vyštěkala. A zase měla snahu odcházet. Druhé dvě osoby jsem schovala do výšek asi 1,5 - 2 metry  asi 10 metrů od sebe, což byla chyba. Pachy se tam překrývaly a Bora nevěděla, který si má vybrat. Nakonec si vybrala osobu v rouře, ale nemohla pořád určit přesně odkud ten pach jde. Chtěla jsem ji pomoct, tak jsem ukázala osobě, že se má posunout na kraj roury. Ale protože to byl začátečník, tak než jsem se  vzpamatovala, byl dole a dával Boře odměnu a to bez vyštěkání.
Byl to šok a já úplně ztratila řeč a ani jsem se nezmohla na nadávání. Pak šla na třetí osobu, která byla na střeše garáže. Chvilku se tam motala, ale nakonec našla a pěkně vyštěkala.
V druhém kole byly už jen takové chuťovky na 10 - 15 metrů, přímé vyštěkání.
V neděli jsme si tam procvičily poslušnost, hlavně chůzi u nohy a aport.
 
 
6.9.2009 - trénink v bývalém areálu kasáren Řečkovice.
Ráno se nás sešlo na Špici celkem dvanáct, z toho jedenáct cvičících. Byli jsme rozděleni do skupin. Naše skupinka čítala pět lidí se čtyřmi psy - ridgeback, německý ovčák, boxer a výmarák.
Je to rozlehlý areál a my vystřídali tři různé prostory.
 
Foto z této akce od Míši, najdete ZDE.
 
1. terén - budova přízení a sklep.
Tak to první kolečko se nám mimořádně povedlo.  První osoba byla v tmavém sklepě. Do tmy šla až po několika povelech, moc se jí do té tmy nechtělo (problém u všech psů). Potom už rychle našla a sama vyštěkala.  Druhou osobu jsme měly ukrytou v přízemí ve skříni.  Celkem rychlé vyhledání, očuchání, kolečko, návrat ke skříni a samostatné vyštěkání.
 
 
 
2. terén - vrakoviště nákladních automobilů a autobusů.
Před vyhledáním jsme provedly hlášení. Snažily se prohledat volný travnatý terén, ale ta moje koza se zapíchla a žrala trávu.  Do vyhledávání už se tak nehrnula jako v prvním kole. První osoba byla hned na začátku v boudě. Bora ji sice našla, ale to bylo tak asi vše. Nakonec po několika povelech i štěkala. Druhou osobu jsme měly ve vraku autobusu pod v prostoru bývalého motoru. Tam to už bylo zase o něco lepší.  Sice po najití figuranta si šla očuchat pozůstatky lasičky nebo kuny, ale na první povel se vrátila a označila jak měla.
 
 
 
3. terén - vrakoviště osobních vozů.
Třetí kolečko bylo hraní na moje nervy. Sice jsme dělaly jenom nástřeláčky, ale s tím, že Bora viděla odcházet, ale nviděla přesně kam. První osoba byly ve světlém vraku. Bora pobíhala okolo, ale zajímala ji tráva. Moje nervy pracovaly a nakonec to dopadlo tak, že jsem po ní mrskla šutrem (netrefila) a potom vodítkem (trefila). Bora byla tímto zásahem mírně rozhozená, já dožraná.  Několikrát jsem ji posílala do směru ukryté osoby, ale vždy se jí zadařilo nějak se tomu vraku vyhnout a udělat průzkum úplně jinde v okruhu až 50ti metrů. Nakonec při nás stálo štěstí (a teď nevím, jestli u mě nebo Bory), zafoukal větříček a pach osoby přímo Boře do frňáku. Radostně se vydala dobývat do auta a po povelu i štěkala. Druhou osobu jsme daly zase do vraku na druhou stranu a na kratší vzdálennost. Bora doběhla, přeběhla, vrátila se a sama začla štěkat.
 
 
 
Byly jsme zase na nových terénech. Moře možností kde se dá cvičit. Nám se tam líbilo a doufám, že se tam nedostanem zase až za půl roku nebo rok. Cvičení odsejpalo, parta byla výborná - díky.
My jsme si odnesly poučení, že v prvním kole budeme dělat těžší vyhledání a v dalších jenom něco lehkého.
 
 
SRPEN
 
9.8.2009 - trénink na VESPu.
Sešly jsme se ve čtyřech. Cvičení se všem vyvedlo, až na Boru. Kdyby byla mladší, tak bych řekla, že s ní cloumá puberta. Lítá jak střelená, nachází celkem brzy, ale stává se z ní koza. Víc ji zajímá požíráni trávy než osoba. Jednou vyštěká pěkně a hned a z toho na ni čumí, jako by v životě nic takového neviděla a nevěla, co má vůbec dělat.
 
 
 klikni na foto
 
 
 
 
 
1.8.2009 - trénink na VESPu.
Byli jsme čtyři. Počasí neprospívalo psovodům a ani psům. Bylo trochu víc teplo a dusno a ne, že by se nechtělo jenom nám, ale moc se nechtělo ani psům. Udělali jsme si jenom pár lehkých úkrytů a povětšinou to byly jen nástřeláčky.
 
klikni na foto
 
 
ČERVENEC
 
 
Mistrovství světa 1.-5.7.2009
Rumunsko - Craiova
 

Češi byli velkými vítězi Světového Rescue  
3x Gold pro Českou republiku, 1x Gold pro Rakousko
Gold za tým šel do Maďarska
 
stopy
f_ro
 
plochy
fl_ro
 
sutiny
 t_ge
 
 voda
 w_ro
 
 
 ČERVEN
 
20.-21.6.2009 - víkendové cvičení.
Sobota. V 9,00 hod. se nás sešlo na VESPu 5 psovodů ženského pohlaví se 7mi psy - 1x RR, 2x NO, 1x VK, 3s Kř. Ivoš s Verčou se omluvili. Byli už nabaleni a nachystaní, ale nenastartovali. Tak zase stěhovali všechno z auta domů.
V prvním kole dělala Šárka s oběma psy a Olča s Grace vyhledání dvou osob. Eva, Saša a Olča s Enny dělaly nástřeláčky na dvě osoby. Já se vrátila k nástřelákům na tři osoby. Bora viděla osoby odcházet, ale neviděla je schovávat. Musela je vyhledat. Při nalezení, když figurant viděl, že Bora o něm ví, dostala okamžitě povel ke štěkání. Nalezení i štěkání bylo bez větších problémů.
V druhém kole si Šárka udělala s oběma nástřeláky na jednu osobu. Eva, Saša a Olča s Enny opakovaly nástřeláky na dvě osoby. Já s Borou nástřelák na jednu osobu s tím, že ji Bora viděla odcházet i uléhat. Štěkání tentokrát začala sama bez povelu.
Výcvik jsme ukončily v půl jedenácté a doufám , že všechny zúčastněné byly spokojené.
Já s Olčou  jsme si daly ještě kafé a pokecaly si. Domů jsme dojely před dvanáctou a já byla spokojena s výkonem Bory.
Neděle. Sraz byl v 9,00 hod u brány KSB. Stalo se mě, co už dlouho ne, že jsem zaspala a v devět mě budil Ivoš telefonem. Dojela jsem na půl desátou a to už měli projité prostory a vymyšlené úkryty. Milan byl odvolán za nějakými povinnostmi, tak nás bylo celkem pět. Já s RR, Ivoš s CHP, Verča s NO, Míša s VOK a dodatečně ještě dojela  holčina s BO od Milana.
V prvním kole Ivoš a Verča si udělali vyhledání, ostatní více či méně těžké nástřeláky. Já s Borou zase takové, že je Bora viděla odcházet, ale neviděla kam se ukrývají. Dnes oproti včerejšku se mě to zdálo o hodně lepší. Sice se k nim dostávala přes různé překážky, ale hned a samostatně začala štěkat. U všech tří už záleželo jen na tom, udržet ji u sebe aby neodcházela, což se podařilo.
Druhé kolo jsme dělali v nějaké místnosti plné kovových skříněk. Tam byli jen NO, BO a RR.
Protože místnost byla celkem malá, šla jsem si ukrýt dvě osoby. Bora nás viděla odcházet, tak jí nedělalo problém jít hledat. Trochu ji rušil zvuk, když tím svým osasem bouchala do plechu a potom u štěkání zase zvuk kovové ozvěny. Ale vyhledání bylo hezké, u první osoby se jí muselo trochu pomoct, aby neodcházela, druhá osoba byla v pohodě.
Myslím si, že cvičení bylo úspěšné a celkem rychlé až na to, že jsme byli všichni jako kominíci. Práci jsme ukončili něco po jedenácté hodině.
Děkujeme za fotky Míši, z celého cvičení jsou ZDE.
Bora - klikni na foto.

 
 
 
KVĚTEN
 
29.-31.5.2009 - víkendové cvičení ve Slavětíně.
Pátek. Dopoledne ještě dohledáváme nějaké věci (to je tak, když se konečně udělá pořádek a potom se nic nenajde), dobalujeme a plníme auto. Konečně je hotovo (doufám, že není nic zapomenuto) a kolem poledne vyrážíme. Cesta ubíhá v pohodě až do Polánky, kde je objížďka. Tam jsme se trochu zamotaly, ale úspěšně jsme dojely do Dukovan a pokračovaly až do Jaroměřice n. Rok., kde jsme špatně odbočily a tak hledaly správný směr. Konečně jedeme už dobře až do Slavětína.
Na místo jsme dojely kolem 14,00 hod., zabydlely se, já dostala výborný bramborák, prošly jsme si areál,a sutinku, udělaly pár cviků poslušnosti a nějaké překážky a šly jsme zalehnout a spát. Vzbudil nás až rachot, jak přijížděli ostatní účastníci a Bora na ně štěkala.
Ve 20,00 hod. byla večeře - halušky se zelím (trochu ostré, ale výborné) a po večeři jsme se sešli ve společenské místnosti, kde se udělal plán na sobotu kdo kam půjde cvičit. Ještě se domluvila parta na noční plošné vyhledání. My plochu neděláme, tak jsme se pokusily o spánek.
Sobota. Ráno na devátou jsme se nahlásily na sutinku v areálu. Bora sice osoby nacházela, i když jí jedna dělala potíže. ale vyštěkání bylo až po povelu. Nějak se jí nechtělo. Když jsem ji dávala na pokoj, tak zalezla pod spacák a třepala se zimou. Já se vrátila, abych se schovávala ostatním psům.
Odpoledne jsme vyleli na nedaleký prasečák, kde jsme dělaly druhé cvičení. Osoby byly schované ve dvou směrech, každá asi 25-30 m od středu a jedna osoba hned u vchodu v díře. Tam jsem byla celkem zklamaná, ne že Boře museli zase dát povel na vyštěkání, ale spíš z toho, že mě ten kousek nechtěla jít, i když normálně běhá i dál. Ale na druhou stranu mě potěšila, že sice po delším ověřování, mě nakonec samostatně vyštěkala osobu ukrytou v díře.
Po návratu na ubytovnu jsem se už třepala zimou i já. Obě jsme zalezly do postele a vstávaly až na večeři a večerní pokec. V deset už jsme se zase zahřívaly pod spacákem a snažily se usnout.
Neděle. Dopoledne jsme si šly zopáknout malou sutinku, ale zase se opakovaly povely na vyštěkání. Pak jsem využila chvilky, kdy jeden pes odešel a druhý tam ještě nebyl a udělala si tři přímáky asi tak na deset metrů. Tam štěkala bez povelů, ještě než k osobě doběhla. Tak se asi vrátíme na začátek, aby se konečně naučila (mrcha) štěkat.
Po obědě jsme se zabalily a odjížděly domů. Využila jsem Ivoše a zavěsila se za něj, abych nemusela přemýšlet kudy pojedu. V autě měl navigaci a přesto jsme 2x zakufrovali, ale jen kousek. U Dukovan byla objížďka. Já na Ivoše blikala, troubila a vše marně. Jeli pořád dál a dál vstříc vykopávkám.
My dojely do Brna něco před pátou a po nejnutnějších úkonech zalezly do postele a konečně se v klidu dobře vyspaly. Bora pšiká, já kašlu - obě nachlazené.
Tento víkend se nám celkově nějak nevyvedl. Počasí pod psa a  Bora stávkovala. Co bylo vynikající, tak výborná kuchyně.
Něco z fotek: buldocekborufka, martinsat, martinsat obrany, martinsat oslava, martin-falk,
 
  
 
 
 DUBEN
 
4.-5.4.2009 - víkendové cvičení.
Sobota. Ve čtvrtek kolem desáté večer jsem se dověděla, že v sobotu je cvičení až v 15,30 hod. do lomu, což mě moc nenadchlo. Na cvičiště jsem byla domluvené se Staňou na druhou hodinu, že si uděláme nějakou poslušnost a překážky. Ale všechno bylo jinak.
Na cvičák jsem dojela něco po jedné, aby Staňa nemusela tak dlouho čekat (byla na plochách dopoledne), ale nedočkala jsem se. Zato mě odchytla Dana na brigádu (aspoň mám nějakou tu hodinku).
Před půl čtvrtou přijela Verča, tak jsme sjely k lomu a čekaly na Jančíky. Přitom jsme zjistily, že by jsme dělali asi vyštěkání na naháče (a to doslova), tak po příjezdu Alči a Franty jsme šli na stráň.
Na práci psů se odrazilo to dnešní teplo a aspoň u mě se musely dát povely na rozštěkání. Potom už štěkali hezky.
Já s Borou jsem si udělala jen jedno kolo a to na odcházející osoby a asi tak 10-15 metrů. Na Františka a Verču štěkala pěkně a bez povelu, ale Alču si dovolila zasklít a štěkala na ni až po povelu.
Neděle. Dnešní cvičení bylo v Sokolnicích, sraz byl ve 14,30 hod. Já byla bez nálady, bolely mě záda a nějak se mě motala hlava. Bora tam zase pro změnu zazářila a neudělala vůbec nic. Chodila si kde chtěla, u každého úkrytu byla několikrát, ale pokud jsem jí nestála za zadkem, tak neštěkala. A vrchol byl, když jsem zjistila, že mám foťák už plný i když jsem udělala jen 3 snímky. Ale měla jsem to na video, tak jsem to musela smazat, abych mohla fotit i ostatní psy, ale mezi tím už se pomalu končilo, tak tam máme jen něco málo.
A aby toho nebylo málo, tak když jsem přijela domů, Borinka začala kapkat a tak nám zase začínají dny debility.
 
klikni na foto
 
 
 
 
BŘEZEN

14.3.2009 - Jalovisko.
Po týdnu dešťů jsem měla trochu obavy, že zase nenastartuji. Ale zadařilo se a my vyjely směr Jalovisko. V Řečkovicích jsem měla sraz s Jančíkama a v Tuřanech jsme přibrali Davida. Na místo jsme dojeli něco před 15,00 hodinou ve složení - František + německý ovčák a velšterier, Alča + chodský pes, David + 2 velké kníračky a já s rhodésanem.
První kolo až na nějaké menší nedostatky probíhalo celkem v pohodě.
Já měla s Borou zase potíže. Pobíhala jak střelená a o hledání nejevila zájem. Zajímalo ji všechno možné a hlavně požírání něčeho na zemi. Když už bylo vidět, že o ukryté osobě ví, tak od ní odbíhala a aby se rozštěkala, musel jí být dán povel. pak už štěkala dobře.
Druhé kolo jsme začali něco po 17 hodině a to bez Davida, který někam pospíchal. Toto kolo dělali jen - choďák, ovčák a ridgeback.
V tomto kole byla Bora o hodně lepší a klidnější. Hlavně samostatně a bez pomoci začala vyštěkávat.
Fotky nejsou, protože můj foťák ležel přopraven doma na stole a nikdo jiný ho s sebou neměl. Škoda.
 
 
 
ÚNOR

20.2.2009 - VESP.
I když počasí přes den nevypadalo nijak vábně, neustále sněžilo a foukalo, navečer se udělalo  celkem teplo.  Sešli jsme se v 19,30 čtyři, Soňa s Kvinkou, Olga s Enny, Marcela s Kendym a já s Borou. Olga si udělala tři kolečka po dvou vyštěkáních a moc se jim dařilo.  Kendík měl v prvním kole dva přímáky, ve druhém si musel zahledat a nakonec měl  přímák na korbě vozíku ve výšce. Vše zvládl jako vždy na jedničku. Kvínka měla v prvním kole krátké hledání s osobou v rouře a přímák. Druhé kolo byly přímáky, ale do úkrytů, takže osobu si musela najít. Na závěr jedno vyštěkání na pár metrů. Vše zvládala s velkým zájmem. Bora sice neměla při značení úplně svůj den, ale hledala velmi samostatně a poslední vyštěkání zvládla na výbornou. Bylo to spíše plošné vyhledání a to my nějak nemusíme. Domů jsme se dostaly v 21,30.
 
klikni na foto
 
 
 
7.2.2009 - Veveří.
V 9,00 hod. jsme se na baráku sešli čtyři. Verča s ovčandou Megginou, Ivoš s choďákem Orinem, Petra s ovčounem Lexíkem a já s Borou. Prošli jsme si barák a po malé debatě, kde jsme si upřesnili co, kdo a jak bude dělat, jsme šli na to.
Peťa a já jsme v prvním kole dělaly na tři osoby, Verča s Ivošem na dvě. Všem se dařilo, psi spolehlivě hledali a vyštěkávali.
U Bory první dvě osoby byly bez problému. U  třetí, která byla úplně uzavřena jsem musela trochu pomoci (úplně uzavřenou osobu jsme dělaly poprvé).
Ve druhém kole jsme dělali všichni na dvě osoby a to ve sklepě. Všichni byli zase dobří. U všech psů jsme nechali odcházet osoby tak, aby je psi viděli. Já s Petrou jsme u vchodu čekaly, až psi vyštěkají a teprve potom jsme šly za nimi.
Bora první osobu nalezla bez problému, vyštěkala, ale že jsem jí nebyla za zadkem jako vždy, se sbalila a šla mě hledat. Po druhém vyslání na tu stejnou osobu už tam zůstala až do mého příchodu. Druhá osoba byla požádána, aby u sebe Boru udržela za každou cenu. Povedlo se. Hledala trochu déle, figurant byl dál za dveřma a v průvanu, ale našla a pěkně štěkala. Po dotazu jak to bylo provedeno, mě řekl, že když ho našla začala sama štěkat, ale že ji na sebe musel lákat, protože měla snahu odejít.
Máme zase co trénovat, aby ta moje závislačka pracovala samostatně a nespoléhala se na to, že jí chodím za zadkem a po vyštěkání neodcházela ke mě. Takže jsme dnes přidaly úplně uzavřenou osobu a samostatné vpouštění do budovy a vyhledání osoby.
Cvičení bylo rychlé a pro nás přínosné. Díky všem zúčastněným.
Doma i s nákupem jsme byly v 11,00 hod. Myslela jsem si jaká bude pohodička vleže u televize, ale to byla mýlka. Měla jsem otevřenou větračku, tak jako vždy, když byl hezký den. Najednou zafoukal trochu větší vítr a okno vypadlo z pantů a rozbilo se. Hned bylo o zábavu postaráno. Místo okna mám igelit.
 
klikni na foto
 
 
 
LEDEN
 
 
30.1.2009 - VESP.
V pátek vešer v 18,00 hod. jsme se sešli na VESPu ve složení: Verča s ovčandou Megginou, Ivoš s choďákem Orinem, já s RR Borou a Olča bez psa, jen nám vypomáhala se schováváním.
Tentokrát jsme dělali dvoukolově po dvou osobách. Orin obě kola absolvoval s pěknám vyhledáním a vyštěkáním, až na malou chybičku, kdy šel hledat mimo program svou paničku.
Meggi, trošku střelená, rychlé vyhledání i vyštěkání.
Bora měla v prvním kole osoby na autojeřábu a v jedné buňce. Taky trochu střelená a panička pitomá. Protože byla tma a neviděla, kde má čubu, tak ji prakticky odvolala od osoby. Naštěstí čubina po vyslání se k ní okamžitě vrátila a po chvilce obíhání auta a určování kde osoba je, pěkně vyštěkala. Pak byla vyslána ještě na pár míst a pěkně nalezla a vyštěkala druhou osobu v buňce.
V druhém kole byla osoba v přívěsném vozíku a druhá v kabině náklaďáku. Po vyslání na první osobu zaběhla mezi odstavené osobáky a osobu našla z druhé strany. Vyskočila za ní do vozíku a pěkně štěkala. S druhou osobou jsme měly potíže. Kabina náklaďáku byla z jedné strany uzavřena, takže podle mě tam pachu nebylo moc, vzduch tam nijak neproudil a mimo to, to bylo asi metr nad zemí. Bora usilovně hledala, ale spíš po zemi (protože jsme se tam vystřídali všichni, byly tam úkryty pro oba psy předtím). Nakonec jí musela Verča pomoct tím, že vystrčila nohu z kabiny, aby se čuba měla čeho chytnout. Potom už to bylo v pohodě a pěkně vyštěkala. Ale ještě mezi tím si mrcha stačila odskočit k Olině do buňky užrat granulí, které měla Olča nachystavé pro své psy.
Byla to tak trochu moje chyba, že jsem jí na druhé kolo dala dost těžký úkryt. Ale na druhou stranu jsem si ověřila, že čubina hledá spíš podle stop a nahoru moc nečuchá. Její práce ve tmě je ale o hodně lepší než ve dne.
Nakonec, abych se zbavila všech pamlsků, jsem si dala osobu do lžíce od bagru v které byly vysazeny stromky. Bora neviděla osobu odcházet a proto vyrazila do prostoru asi 5m od úkrytu. Nějaký metr za úkrytem, jako by dostala kopanec, se otočila a na nalezenou osobu štěkala ještě před doběhnutím.
Ještě pořád se tam objevuje ta chyba, že se ohlíží po mě než se rozštěká i v průběhu štěkání. Ale pomalu se to začíná lepšit.
Díky, díky, díky všem zúčastněným a příště zase někde ahoj.
 
 
25.1.2009 - Jalovisko.
V týdnu jsme měli trošku problém s hledáním aspoň jedné osoby. Nakonec s námi jela Staňa, která sice byla informovaná, ale trochu zapomnětlivá a taky jediná, která už na Jalovisku byla a ukázala nám budovy a úkryty.
Vybrali jsme si dvě budovy, asi pozůstatky po hospodářských zvířatech. Budovy měly vymlácená okna a byly bez dveří. Vzduch tam proudil všemi směry a i když úkryty byly poměrně lehké, tak někteří psi měli v tom průvanu potíže.
Sešli jsme se tedy celkem čtyři s pěti psy. Stáňa s kníračkou, Marcela s pudlem, Ivoš s choďákem a ovčačkou a nakonec moje maličkost s ridgebačkou. Počasí nám přálo, bylo slunečno a na leden i teplo.
V prvním kole jsme si dali osoby na nějaké tvárnice a do druhé místnosti do pneumatik. Někteří psi byli vypouštěni za osobami, které viděli odcházet a někteří šli prohledávat již ukryté osoby. Já a Marcela jsme měly trochu problémy s tvárnicemi, ale nakonec se to zvládlo celkem dobře. Bora tam obcházela a spíš hledala co je na zemi a osobu se snažila zasklívat. Nakonec se taky konečně vyšplhala na tvárnice, ale štěkala až po malém upozornění. V druhé místnosti byli všichni psi velice dobří a pěkně vyštěkávali.
Potom jsme se přestěhovali do dalšího baráku. Úkryty jsme si udělali v prostřed místnosti pod plachtou, další mezi dveřmi. První šel Ivoš s choďákem a zase vysílal psa na odcházející osoby. Chvilku mu trvalo nalezení, ale vyštěkání velice pěkné. Potom šla Marcela, která si ještě přidala další osobu do rohu místnosti. Můj dojem je, že to trochu přepískla a chtěla po psovi trochu moc. Další byla Stáňa, která místo pod plachtu, si dala osobu pod hromadu bordelu. Obě osoby rychle našla a vyštěkala. Byl na ni hezký pohled, jak rozmetává úkryty. No a pak jsme šly my s Borou. Po chvilce hledání našla první osobu pod plachtou a pěkně vyštěkala. Druhou osobu v úkrytu mezi dveřmi nemohla delší dobu najít. Někde ji cítila a chodila kolem. Nakonec ji taky našla a pěkně vyštěkala. Nakonec šel Ivoš s háravkou, která byla tak napružená, že ho táhla jak malého kluka. Tak si dal pár obratú ve vchodě než ji vypustil. A to byla bleskovka. Rychlé nalezení a pěkné vyštěkání.
Nakonec, aby jsme zlikvidovali zásoby odměn, jsme si já, Marcela a Stáňa udělaly venku jen takové malé nástřeláčky, kde všichni psi řvali ještě dřív, než doběhli k osobě.
A nakonec Marcela se zdržela trochu déle a vybírala kudlibabky z jejího pudlíka.
Já jen doufám, že se to všem zúčastněným líbilo a příště že si vyrazíme zase někam jinam.
 
 
klikni na foto
 
 

 
17.-18.1.2009 výcvikový víkend.
Při nácviku bývá dobrým zvykem, že psovod jde většinou ukrýt osoby a poučí je co mají dělat. V některých případech, ať už z nepochopení instrukcí, nebo tím, že osoba má dojem, že psa zná lépe než psovod, udělá pravý opak.

Sobota - Veveří. Sešli jsme se čtyři s pěti psy. Dělali jsme 2 kola a osoby byly tentokrát ukryty v těžších úkrytech (u mě a Marka).
Já měla ukryty 3 osoby v prvním kole. Bora byla jak praštěná a nekontrolovaně pobíhala po místnosti - moje chyba, nebyla utahaná běháním venku.
První osoba byla ukryta v položené skříni, kterou konečně po uklidnění, bez problému vyštěkala. Druhá osoba byla v místnosti za dveřima, kde byl průvan. Tam jsme měly trošku problémy s vyhledáním, ale i tato osoba byla nakonec úspěšně vyštěkána. Tam byly stejné problémy i s Markovým psem. Třetí osoba měla ležet ve výšce v rohu, částečně za paletou. Bora se snažila vyšplhat nahoru a protože vždy sklouzla, tak jsem ji navedla tak, aby tam vyskočila. Tam se nám vůbec nic nezdařilo a tak jsem čubinu odvolala. Figurantovi se nelíbil styl feny a mě se nelíbil styl figuranta.
Druhé kolo jsme dělaly ve sklepě. První osoba byla hned v chodbě, ukryta v díře pod paletou a druhá v zadní místnosti v rohu za deskama.
S první osobou jsme měli potíže (tento úkryt jsme ještě nedělaly). Bora ji cítila, ale pořád nemohla určit odkud pach jde. Nakonec začala vyštěkánat u úkrytu, ale do zdi. Po pochvale od osoby se teprve zorientovala a štěkala do díry. U druhé osoby byly také problémy a to takové, že Bora očuchávala počurané rohy od předešlých psů. Nakonec pěkně vyštěkala i osobu.
klikni na foto


Neděle - VESP. Tam se nás sešlo pět se čtyřmi psy. Stáňa došla bez psa, jen na výpomoc (byla cvičit v sobotu a končili skoro k půlnoci. Zase jsme dělali dvoukolově a psům to šlo dobře až na úkryt, který byl ve skříni na nářadí nebo rezervy, v jedné maringotce. Tam Markovi a Lence označovali psi z druhé strany maringotky, ale nakonec vše dopadlo dobře a osobu našli správně.
My měly v prvním kole 4 osoby. První byla v kotci na boudě. Tam jsme měly potíže s tím, že tam Bora napřed nechtěla jít hledat a potom se štěkáním. Vyštěkala až po pobídce figuranta. Druhá osoba byla nahoře železných schodů, tu našla celkem rychle, ale očuchala a vracela se zpět. Na druhé vyslání štěkala bez problému. Třetí osoba byla právě zavřena v té problematické maringotce. Pobíhala mezi odstavenými maringotkami a auty, ale nakonec našla a vyštěkala správně u úkrytu. Čtvrtá a tím poslední osoba byla v garáži. Bora po proběhání celého zadního prostoru se nakonec vrátila a šla konečně prohledávat prostor u garáží. Nevím proč, jestli to tam bylo nějak cítit, ale cpala se do škvíry mezi garáže. Nakonec se jí rozsvítilo a šla vyštěkávat tam, kde byla osoba schovaná.

klikni na foto

3.1.2009 - Veveří.

Dnes jsme se zúčastnily výcviku na Veveří, v bývalé vývařovně. Pracovaly jsme mezi čím dál větším bordelem, sklem a prašném prostředí. Sešly jsme se tam čtyři psovodky a šlo nám to všem moc pěkně.

Bora se předvedla v plné kráse a pěkně vyštěkávala. V prvním kole měla schované tři osoby a celkem rychle je našla a bez pomoci vyštěkala. V druhém kole měla dvě osoby. První osoba byla bez problému, u druhé, která byla v místnosti v které byl průvan, měla trochu problémy. Vyštěkávala z druhé místnosti a po navedení a malé pobídce vyštěkala i tuto.

Díky holky, bylo to fajn a rychlé.

                                      Klikni na foto.                                                                 A foto Bory od Marcely.
         
TOPlist